Ahoj souputníci, taky vám doma od malička věšeli na nos bulíky s tím, že půjdete na vysokou školu a o peníze nebudete mít nouzi?
Jako kdyby každá generace byla úplně praštěná a neschopná samostatně myslet. Včetně mě, samozřejmě. Takže jsem jako nadprůměrně chytrý dítě šla na nejlepší základku našeho pidiměsta a po ní následoval pochopitelně gympl. A co po gymplu? Přihláška na vysokou školu byla pro mě tehdy nevýslovná pruda, kdybych ale dneska mohla promluvit svému osumnáctiletému já do duše, znělo by to asi takhle:
"Holka, nenech se zmást, upisuješ se ďáblu. Co kdybys teď ten papír hezky vzala a spálila? Popros maminku a tatínka a řekni jim, ať vypláznou pár tisíc na letenku, a jeď někam do zahraničí - na studijní pobyt nebo dělat au-pair, to je jedno. Nech si hlavně dost času BEZ ŠKOLY na to, aby sis uvědomila, co tě baví, v čem jsi dobrá a jaký máš o sobě představy o budoucnosti. když to nevíš teď, do ničeho se nepouštěj. A rzhodně to nevyplňuj jenom proto, že se to teď vyplňovat má!"
