O hledání práce vol. 1

Víte, fakt je to na pytel. A i v hlavním městě!
Znovu se vracím ke svému dřívějšímu příspěvku a k bědování nad tím, jakouže to nepoužitelnou životní výbavou jsem se to obklopila při volbě vysoké školy.
Ne že by mě nebavila.
Bavila! Dokonce hodně.
A hodně jsem se toho naučila.
Ve výsledku jsem ale jenom Nic s titulem. Produkt hyperbolizovaných představ rodičů se středoškolským mindrákem. (Nic ve zlém, vím, že jste to mysleli dobře). (A taky vím, že velký díl viny spadá na moje bedra).

Jak si myška s debilním oborem hledá práci

Tak aby bylo jasno, nemyslím si, že můj obor, kterému jsem věnovala (teď už) šest let svého času je debilní. Ale většina společnosti ho tak vnímá. Debilní filosofové a debilní feministky. Kdybyste jen věděli, jakou jsem měla radost, když jsem zjistila, že Cheryl Strayed, jejíž knížku Divočina jsem si zamilovala (a film s Reese Selžicovou byl taky parádní), studovala přesně to samé - kombinaci filozofie a feminismu.